Možná to zní zvláštně, ale dává mi to smysl. Máte to podobně?
Jak jsme začínali
Když jsme se postupně dostávali z finančně náročného období – naštěstí už je to pár let zpátky – bylo jasné, že potřebujeme lépe plánovat. Nastavili jsme si finanční cíle a snažili se je plnit. A překvapivě nám to šlo.
Úspory mizely rychleji, než jsme čekali
I z tehdejších skromných příjmů, které ještě snižovala hypotéka (díky babičce jsme na ni vůbec dosáhli), se nám podařilo našetřit 25 až 30 tisíc ročně. Nebyla to žádná závratná částka ani tehdy, ale měli jsme radost. Plánovali jsme třeba víkendový pobyt v Beskydech. Ale nakonec jsme nikam nejeli. Vždycky se objevily nečekané výdaje – oprava domácích spotřebičů, školní zájezd pro syna, zdravotní péče pro psa rodičů nebo doplatky za babiččinu léčbu.
Tyhle situace měly přednost, ale začalo mě to unavovat. Ztrácela jsem chuť běhat po obchodech a vyhledávat akce. Ani stát frontu na výprodeje sportovního oblečení už mi nepřišlo jako dobré využití času. Dokonce jsem přestala prodávat knihy z antikvariátu přes internet – dřív to sice přineslo nějaký přivýdělek, ale už jsem neměla energii.
Nová práce, nový pohled
Pak přišla změna. Našla jsem si lépe placené zaměstnání, které nám do rozpočtu přidalo dalších sedm tisíc měsíčně. Po prvních měsících, kdy jsme vyřešili naléhavé resty, jsme začali znovu spořit. Tentokrát zůstávaly peníze na účtu déle a mohli jsme konečně plánovat i drobné radosti, třeba dovolenou. Žádný luxus, ale stačilo to.
A já zjistila, že mě šetření znovu baví. Začala jsem znovu hledat slevy, kupovat zlevněné balíčky s ovocem a zeleninou, používat aplikace na levné jídlo a dokonce jsem obnovila i drobný přivýdělek z prodeje knih. Měli jsme teď nejen více peněz, ale i lepší motivaci.
Cítím smysl v šetření
Větší finanční stabilita mi dala nový elán. Už mě netrápí, že občas působím jako „skrblík“. Když vidím, že naše úsilí má výsledky, stojí to za to. Máte to podobně, nebo to vnímáte jinak?
Zdroj: google
