Často slýcháme, že v mnoha zemích jsou důchody výrazně vyšší než v České republice. Může to působit dojmem, že zahraniční důchodci mají výrazně lepší podmínky pro svůj život. Ovšem jaký je skutečný důvod této odlišnosti? Částečně jde o různé mechanismy důchodových systémů, ale významnou roli hraje také přítomnost dalších zdrojů příjmů, například renty nebo osobních úspor.
Jednotná výše důchodů – utopie nebo možnost?
Představme si hypotetický scénář, ve kterém by stát zavedl jednotnou výši důchodu pro všechny občany. Pro jeho přiznání by stačilo dosáhnout určitého věku a minimálního počtu let pojištění. V takovém systému by si každý platil jednotné důchodové pojištění, například 5 000 Kč měsíčně, a při odchodu do důchodu by dostával stejnou částku, třeba 20 000 Kč měsíčně. Tato částka by se každoročně valorizovala, aby odpovídala inflaci.
Jak by na to doplatili nebo vydělali různí lidé?
Představme si dva rozdílné příběhy:
- Pan X: Tvrdě pracoval, měl náročné a dobře placené zaměstnání, pracoval přesčasy nebo dokonce měl více pracovních úvazků. Díky tomu si mohl ukládat značnou část svého příjmu do osobního důchodového spoření. Když dosáhne důchodového věku, kromě jednotného státního důchodu si z tohoto spoření vyplácí pravidelnou měsíční rentu. Žije si pohodlně a bez finančních starostí.
- Pan Y: Naopak měl nízké příjmy, možná nepravidelné zaměstnání, a nemohl si dovolit ukládat větší částky na spoření. Jeho příjmy v důchodu se omezují jen na základní státní důchod. Jeho životní úroveň je tedy výrazně nižší.
Otázky rovnosti a spravedlnosti
I v tomto systému by se objevily neshody. Měli bychom stejné důchody pro všechny, ale renta by stále vytvářela rozdíly. Pan X by mohl působit jako „bohatý důchodce“, zatímco pan Y by se s tímto srovnáním cítil frustrován. Kritika systému by se přesunula od rozdílů v základním důchodu k rozdílům ve schopnosti jednotlivců spořit.
Jak fungují zahraniční důchody?
V zemích, kde se zdá, že důchody jsou výrazně vyšší, často existuje kombinace státních důchodů a osobních úspor či rent. Například ve skandinávských zemích je běžné, že lidé platí vyšší odvody do důchodového systému, což jim v budoucnu zajišťuje vyšší příjmy. Spojené státy zase kladou velký důraz na individuální spoření a investování na důchod, což vede k výrazným rozdílům mezi jednotlivci.
Závěr
Jednotný důchodový systém, jak jsme si ho představili, by měl své výhody i nevýhody. Na jedné straně by zajistil, že každý senior by měl alespoň základní jistotu příjmu. Na druhé straně by však stále existovaly rozdíly, které by závisely na osobních rozhodnutích a možnostech jednotlivců během jejich pracovního života. Důchodová reforma, která by uspokojila všechny, je pravděpodobně utopií. Avšak přemýšlet o jejím spravedlivém nastavení je nezbytné.
